Speciál Bráník - 1.FC Žižkov 3:2
Speciál Bráník - 1.FC Žižkov 3:2
Hřiště: Štěrboholy 3, 06.12.2012, 18:45
Sestava: Zdenda, Roman, Víťa, Štěpán, Mates, Bary, Tomáš, Dan.
Góly a Asistence: Tomáš (A: Mates), Mates (A: Dan), Dan (A: Štěpán).
Na poslední zápas podzimní sezóny jsme se slavnostně v oblecích vydali do dalekých Štěrbohol. Počasí nám přálo, odpoledne padal sníh a v době zápasu bylo krásných mínus pět stupňů. Soupeř před zápasem vtipkoval, vypadalo to na pohodový zápas. Bohužel nebylo tomu tak. My jsme hráli o udržení neporazitelnosti a o možnost získat rekordní plný počet bodů za jedenáct výher z jedenácti zápasů. Soupeř hrál o postup, který jak sám několikrát tvrdil, nechtěl. Tak proč ten fotbal hrají?
Kvůli radosti ze hry určitě ne, jak jsme se záhy přesvědčili. Hned ve druhé minutě hráč Žižkova sestřelil Romana v momentě, kdy neměl žádnou šanci trefit balón. To naštvalo i Zdendu, který přebruslil půlku hřiště, aby se ujistil, že je jeho kamarád v pořádku. Bohužel rozhodčí zákrok ponechal necitlivě bez karty. Druhá potyčka na sebe nenechala dlouho čekat. Tomáš v souboji tělo na tělo přistrčil soupeře, ten to nevydržel a vrhnul se na něj ve stylu zápasníka K1 a hromadná bitka, kterou jsem na posledy zažil se starým Bráníkem, byla na světě.
Trestal hlavně Roman, který už byl napěněný od prvního zákroku. Výsledek: Červená pro útočníka ze Žižkova a žlutá pro Tomáše, těžko říct za co, když rozhodčí jeho údajný faul neodpískal. Soupeř tedy šel do čtyř a pro nás začalo velké trápení. První poločas jsme zamrzli a žádna akce nepřipomínala fotbal, který jsme hráli celou sezónu. A tak jsme inkasovali dva góly po našich hrubkách. V prvním gólu měl prsty Zdendys, který byl nedůrazný a neodkopl před útočníkem balón.
Druhý gól padl po nepřesné Matesově rozehrávce, kdy poslal útočníka Žižkova do brejku, který úspěšně zakončil a stejně jako při prvním gólu dodal doprovodné výkřiky: „Nazdáár.“ Přesto, že byla zima, byli jsme jako opaření, neběhali jsme, hráli jsme opatrně a špatně, mnoho balónů bylo nepřesných. Rozhodně nejhorší poločas sezóny, a není se co divit, vždyť to pro nás byla novinka, poprvé v sezóně jsme prohrávali a to dokonce o dva góly.
Ale jak už se později ukázalo tenhle tým má velkou sílu a vůli. Přišlo mě, jako kdyby všichni čekali na poločas, který byl pro nás vysvobozením. První poločas jsme nutně museli hodit za hlavu, pokud jsme chtěli vyhrát. Po změně stran to byla téměř hra na jednu branku, i když soupeř občas nebezpečně útočil z brejků. Kombinace, střely, náběhy před bránu a pořád do kola obléhaní soupeřova vápna. Pořád jsme se ale nemohli prosadit.
Tomáš se zastřeloval už od prvního poločasu, kdy trefil břevno. Víťa dvakrát střílel nebezpečně, ale nic z toho. Roman pálil, odkud to šlo, ale také nic. Gólman soupeře chodil pro balóny většinou oklikou a jeho specialitou bylo stavět si balón na vápno co nejdelší dobu. Nakonec pomohl Tomáš, stáhl si balón z pravačky na levačku a pak si ho opět přistrčil na pravou a bodlem mezi nohy gólmana snížil na 1:2. Soupeř poté přidal pár dalších peprných zákroků a bylo to opět ve stylu: „Co se divíš, fotbal je přece tvrdá hra.“
Ovšem pokud fauloval někdo z nás, tak byl oheň na střeše. Obrovský rozdíl byl ale v tom, a je to i na kameře vidět, tak jsem snad trochu objektivní, že když například Mates udělal obyčejný faul, řekl třikrát „sorry“ a podal hráči ruku. Ovšem když soupeř sestřelil Romana nebo mě, tak jsme byli simulanti a rozhodčí blázen a hoďte na něj síť. Samozřejmě jejich verze byla trochu peprnější. Zpět k fotbalu. Vyrovnání Speciálu přišlo v pravý čas. Hodil jsem míč Tomášovi ten mi ho hned vrátil, pak jsem potáhl balón křižně přes hřiště a předal ho Danovi, který pěknou přihrávkou našel úplně volného Matese před bránou a bylo to 2:2.
Pak přišel Tomášův blikanec, kdy se nechal vyhecovat, oplácel a dostal druhou žlutou. Opět lze najít výrazný rozdíl, nikdo z nás včetně Tomáše se tomu nedivil, nikdo nenadával ani soupeři ani rozhodčímu. Ve čtyřech jsme ale hráli skoro líp než v pěti. Nejdříve jsem po nádherném pasu Baryho, obstřelil gólmana ale i bránu. Poté jsem hodil aut před bránu, nabíhající Roman naznačil střelu a pak chytře míč pustil na Dana, který zakončoval do prázdné brány. Třikrát nazdar, zbytek zápasu už jsme si pohlídali a získali jsme pro Speciál historických 22 bodů z 11 zápasů.
Kluci díky moc za nejlepší sezónu v Hanspaulce, doufám, že jste si fotbal užívali jako já a věřím, že se nám na jaře konečně podaří navázat na výkony z podzimu. Koneckonců k sérii 11 zápasů bez ztráty bodu by se mohlo ještě něco přidat.